Přejít k hlavnímu obsahu
The independent public prosecution office of the EU
Report a crime

Souvislosti

Vznik Úřadu evropského veřejného žalobce (dále jen „úřad EPPO“) je výsledkem téměř 25 let prací. Několik klíčových dat:

1995

Na setkání předsedů evropských asociací pro trestní právo na Univerzitě Urbino (Itálie) v roce 1995 vznikla myšlenka vytvoření evropského právního prostoru pro ochranu finančních zájmů Evropských společenství. Skupina expertů pod vedením emeritní profesorky Mireille Delmas-Marty byla pověřena formulací podkladových zásad v oblasti trestněprávní ochrany finančních zájmů EU v rámci jednotného evropského právního prostoru.

1997

Skupina expertů předkládá zprávu nazvanou „Corpus Juris: Zavádění trestněprávních ustanovení pro účely finančních zájmů Evropské unie“. Corpus Juris zachovává tradiční rozlišení mezi hmotným a procesním trestním právem. Zatímco prvních 17 článků se věnuje otázkám trestního práva hmotného, články 18 až 35 obsahují zásady a pravidla trestního řízení, včetně návrhu na zřízení funkce evropského veřejného žalobce. Corpus Juris měl platit na území všech členských států EU. Obsahoval ale i ustanovení o subsidiaritě, podle něhož se v případech, které Corpus neupravuje, použije vnitrostátní právo. Zaměřuje se na postupy před zahájením soudního řízení, které je ponecháno v rukou vnitrostátních soudů s tím, že evropský veřejný žalobce je přítomen ve fázi soudního řízení, aby byla zajištěna kontinuita řízení a rovné zacházení se souzenými osobami bez ohledu na rozdíly mezi vnitrostátními systémy.

2000–2003

Byly provedeny dvě důležité následné studie:

2000: Corpus Juris 2000 (Florencijský návrh) navazuje na projekt z roku 1997 a jeho cílem je analyzovat proveditelnost Corpus Juris ve vztahu k právním předpisům členských států. Tato přepracovaná verze zachovávala původní strukturu sestávající z 35 článků.

2003: Studii Trestní a správní sankce, vyrovnání, whistleblowing a Corpus Juris v kandidátských státech koordinovala Akademie evropského práva (ERA) a vědeckou koordinátorkou byla profesorka Christine Van den Wyngaertová. Posuzovala případnou recepci Corpus Juris v právních systémech kandidátských zemí střední a východní Evropy.

2001–2007

V prosinci 2001 zveřejnila Evropská komise svou Zelenou knihu o trestněprávní ochraně finančních zájmů Společenství a vytvoření institutu evropského veřejného žalobce. Pro vznik úřadu EPPO to znamenalo zásadní krok. Zelená kniha hledá praktická řešení pro realizaci ambiciózního a inovativního projektu evropského veřejného žalobce. Komise vzala na vědomí, že autoři Corpus Juris navrhli vysokou úroveň harmonizace trestního práva hmotného, ale usoudila, že tato harmonizace musí být přiměřená specifickému cíli trestněprávní ochrany finančních zájmů Společenství. Debata se omezila na minimální náležitosti, které jsou nezbytné pro zajištění účinné činnosti evropského veřejného žalobce.

Diskuse o Corpus Juris a zejména následném utváření úřadu EPPO v té době již probíhala řadu let a byla často náplní jednání Evropského parlamentu i vnitrostátních parlamentů členských států, vládních úředníků a akademiků. Téma vzbuzovalo velký zájem akademiků v Latinské Americe a v Číně a nabyté poznatky posloužily za vzor při přepracování trestních zákoníků v zemích střední a východní Evropy před jejich vstupem do Evropské unie.

2007–2013

Kýžený právní základ pro vznik úřadu EPPO poskytla Lisabonská smlouva. Podle článku 86 Smlouvy o fungování Evropské unie (zavedeného Lisabonskou smlouvou) může Rada jednomyslným rozhodnutím se souhlasem Evropského parlamentu zřídit Úřad evropského veřejného žalobce z Eurojustu. Umožňuje také, aby skupina nejméně devíti členských států požádala Radu o rozhodnutí a zřídila úřad EPPO formou posílené spolupráce.

V letech následujících po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost prováděla Komise přípravné práce včetně odborných seminářů, konzultací se zúčastněnými stranami a zadávání dalších vědeckých studií.

2013

V červenci 2013 Komise předložila svůj návrh nařízení. Jeho cílem bylo zřídit Úřad evropského veřejného žalobce a vymezit jeho pravomoci a postupy. Svým pojetím měl být úřad EPPO nezávislým orgánem Evropské unie s pravomocí řídit, koordinovat a dohlížet na vyšetřování trestných činů a stíhat podezřelé osoby u vnitrostátních soudů v souladu se společnou politikou stíhání. Pokud jde o definici trestných činů poškozujících finanční zájmy Evropské unie, odkazuje návrh úřadu EPPO na řešení formulovaná v navrhované směrnici o ochraně finančních zájmů.

2017

V říjnu roku 2017 přijala Rada nařízení, „kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce“. Toto nařízení vymezuje mandát úřadu EPPO a je zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie dne 31. října 2017.

Toto datum je důležité kvůli následujícímu výňatku (článek 120): Úřad EPPO začne plnit své úkoly v rámci vyšetřování a trestního stíhání, které mu toto nařízení ukládá, ode dne, který po zřízení úřadu EPPO určí Komise rozhodnutím na návrh evropského nejvyššího žalobce. Rozhodnutí Komise bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie. Den určený Komisí nesmí nastat dříve než tři roky po dni vstupu tohoto nařízení v platnost.

To znamenalo, že úřad EPPO může zahájit svůj provoz nejdříve 20. listopadu 2020. O termínu měla rozhodnout Evropská komise na základě návrhu evropského nejvyššího žalobce.

2019–současnost

2019: Dne 14. října 2019 jmenovala Rada prvním nejvyšším evropským žalobcem Lauru Kövesiovou. Její jmenování potvrdil Evropský parlament o několik dní později.

2020: Dne 27. července 2020 jmenovala Rada 22 evropských žalobců, jednoho za každý zúčastněný členský stát EU. Evropští žalobci a evropský nejvyšší žalobce složili dne 28. září 2020 slavnostní přísahu před Soudním dvorem EU.

2021: Úřad EPPO zahájil činnost 1. června 2021 poté, co Evropská komise 26. května 2021 oficiálně potvrdila datum zahájení jeho činnosti.

2022: Úřad EPPO vydal svou první výroční zprávu.

 

 

Poznámky pod čarou

Text převzat z: